Předsíň kostela byla vybudována později kvůli ochraně hlavního vchodu před západními větry, a sice díky příspěvkům místních horníků. Příchod na kůr je situován mimo kostel, v přístavbě. Sakristie a nad ní se nacházející oratorium byly dobudovány patrně r. 1846, snad na místě původní kostnice.
Kostelní věž na severní straně kostela je 32 m vysoká, na špici s kohoutem – větrnou korouhví. Kůr je podpírán čtyřmi kamennými sloupy. V podlaze vydlážděné kamennými deskami je uprostřed kostela vchod do bývalé hrobky rodu Wiederspergů. Roku 1893 ji nechal baron Ferdinand von Wiedersperg otevřít. Obsahovala dvě poškozené rakve opatřené kovovým vnitřkem. Památkáři otevřeli v devadesátých letech minulého století kryptu ještě jednou a objevili rakev s datem 1893 a půlkruhovým štítkem, který sděluje, že jsou v ní „prastaré pozůstatky mnohých členů Wiederspergské rodiny, které nechal znovu uložit Ferdinand z Wiederspergu“. Kosterní pozůstatky nebyly exhumovány.
V roce 1884 vymaloval kostel malíř Josef Süss z Grafenriedu - Lučiny.
Posledním známým umělcem, který kostel vyzdobil, byl v 1. čtvrtině 20. století malíř Amerling z Domažlic. Na hlavním oltáři je zobrazen patron kostela sv. Bartoloměj, nad ním obraz korunování Panny Marie, původ a stáří obrazů nejsou známé. Při pohledu zepředu stojí vpravo od obrazu sochy sv. Václava a sv. Kateřiny. Vlevo stojí sv. Vojtěch a sv. Barbora, patronka horníků. Na pravém postranním oltáři je zobrazeno nanebevzetí Panny Marie a socha sv. Alžběty. Na levém postranním oltáři je obraz sv. Erazima, vedle obraz Bičovaný Ježíš a Jakub. Bližší údaje o autorech chybí.
Kazatelna je zdobena reliéfními obrazy sv. Petra, sv. Jana Křtitele a sv. Pavla, na stříšce kazatelny sv. Michalem s drakem.
Zinková křtitelnice je menší než původní, která byla zaslána r. 1881 baronkou Leopoldinou Wiederspergovou do Prahy na opravu. Protože nešla opravit, byla zhotovena nová, s citací původních nápisů od roku 1617.
Oltář Marie Lurdské s velkou sochou v jeskyni byl realizován z finančního daru neznámé ženy, pochází z roku 1894. Před sloupem u vchodu stojí křtitelnice z hořického pískovce s nápisem „Pán buď s námi. Věnoval Ferdinand, hrabě von Wiedersperg.“ V předsíni kostela je do poloviny zazděná mramorová křtitelnice s nápisem „Jos. Göhl, F. N.“.
Uprostřed kůru jsou dnes již nefunkční varhany s krásným třídílným rozestavěním píšťal.Mají pouze šest registrů a pocházejí podle zmínky ve měších z r. 1707.
Zajímavostí kostela je ve výklenku vpravo od vchodu mramorová deska s nápisem (přibližný překlad): „Bůh vzal, sobě k radosti a mně k bolu. To byla vznešená a velmi urozená paní Marie Renata Göhlová, rozená Zeminová. Zemřela v Mutěníně v šestinedělí dne 31.8. 1717 ve stáří 40 let, po sedmnácti letech manželství, porodila tři syny a sedm dcer. Tuto desku na paměť své milované manželky věnoval z celého srdce pan Jakob Josef Göhl, výběrčí cla a mýtného, také vznešený wiederspergský úřední písař, k potvrzení její památky a ctnosti a na znamení svého zármutku.
Věžní hodiny jsou zmiňovány již r. 1617, zřejmě pocházejí z r. 1589, nemají žádné označení. Mají pouze jeden ciferník směrem k náměstí. Při západním větru se zpomalovaly, při východním zrychlovaly. Natahovány byly denně.
V kostele bylo používáno sedm zvonů (malý, velký, evangelijní, zvon k pozdvihování, hodinový, polední a umíráček), tři pocházely z 15. století. Některé byly v roce 1916 zabaveny pro válečné účely. Roku 1926 darovala Mutěnínu nový „umíráček“ o váze 26 kg Marie Diepoldová, rozená Sandhofnerová z Erazimu.
Po roce 1989 byl kostel sv. Bartoloměje bohužel opakovaně vykraden, některé předměty byly z bezpečnostních důvodů odvezeny. Potřebné opravy kostela jsou realizovány v závislosti na finančních možnostech obce.
Jednopatrová fara s průjezdem, před lety zbouraná, stávala vpravo od vchodu do kostela.
