Poběžovice

Náměstí Míru 47
345 22 Poběžovice
Web: www.pobezovice.cz
E-mail: podatelna@pobezovice.cz
Místní části: Poběžovice, Zámělíč, Šitboř, Ohnišťovice, Sedlec, Šibanov

Poloha a terén

Město Poběžovice se nachází na úpatí jižního Českého lesa, v údolí potoka Pivoňka, 12 km od města Horšovský Týn a 14 km od města Domažlice. Nejvýraznějšími vrchy v okolí jsou Černava (512 m n. m.) na severu, Skalky (533 m n. m.) na západě a Čihadlo (469 m n. m.) na jihu. Do správního území města patří místní části Ohnišťovice, Sedlec, Sezemín, Šibanov, Šitboř a Zámělíč.

Poběžovice - pohled od koupaliště

Zajímavosti a infrastruktura

  • Areál zámku, nemovitá kulturní památka, jehož hlavní stavba obsahuje zdivo hradu z 15. století. Prochází postupně rozsáhlou rekonstrukcí, prohlídky dílčích částí zámku probíhají v červenci a srpnu.
  • Městská památková zóna s řadou památkově chráněných solitérních objektů (např. cenná socha sv. Jana Nepomuckého od Jana Brokoffa)

Video o soše: Vojtěch Kotlan - Svatý Jan Nepomucký

  • Židovský hřbitov severozápadně od města.
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie z 15. století, barokně přestavěný, s hodnotným mobiliářem.
  • Hotelu Hubertus  zajímavá stavba meziválečné architektury.
  • Ve městě je řada provozoven služeb, obchodní dům, kino, turistické informační centrum, sportovní areál, nádraží Českých drah a zastávky veřejné autobusové dopravy. 

Poběžovický zámek z náměstí

Historie

První písemná zmínka o Poběžovicích pochází z r. 1359, kdy je vlastnil Zdeněk z Poběžovic a Starého Herštejna. V r. 1424 byly Poběžovice králem Zikmundem povýšeny na městečko, a to na žádost tehdejšího majitele Bohuslava z Horšova. V r. 1459 panství zakoupil český šlechtic Dobrohost z Ronšperka, kterého lze považovat za „otce zakladatele“. Nechal zde totiž postavit pozdně gotický hrad i kostel a vybudoval městské opevnění se 3 branami. V r. 1502 povýšil Dobrohost Poběžovice na město, udělil jim městský znak, pečeť, soudní právo a přejmenoval je na Ronšperk. Dalšími majiteli panství byli Albrecht z Gutštejna, různí zástavní držitelé a dále rod Švamberků, Wunschwitzu a Thunů. 

V r. 1846 koupil panství člen starobylého brabantsko  řeckého šlechtického rodu hrabě Heinrich Coudenhove-Kalergi. Hrabě Heinrich působil jako rakousko– uherský diplomat v Tokiu, kde se seznámil s dcerou  Mitsuko Ayoama, s níž se oženil a následně si ji v r. 1896 přivedl na poběžovický zámek. Mitsuko se tak stala první známou Japonkou žijící v Evropě. Heinrich s Mitsuko měli 7 dětí, z nichž nejznámějším se stal druhorozený syn Richard Nicolaus. Byl filosofem, univerzitním profesorem a především vizionářem. Jeho aktivita vrcholila v meziválečném období, kdy se stal zakladatelem dosud aktivního Panevropského hnutí. Je považován za jednoho z otců myšlenky sjednocené Evropy. V období mezi 1. a 2. světovou válkou byly Poběžovice významným centrem, kde žilo více než 2 000 obyvatel německé, české i židovské národnosti.

Protože město leželo na území tzv. Sudet, tedy na území s významnou převahou německého obyvatelstva, stalo se po podpisu Mnichovské dohody, tedy po 30. září 1938, součástí Velkoněmecké říše. Válečné události zcela zdecimovaly početnou židovskou komunitu. Po 2. světové válce proběhl na základě tzv. Benešových dekretů odsun téměř veškerého obyvatelstva německého původu. Město bylo následně dosídleno etnickými Čechy z vnitrozemí, ale také imigranty ze zahraničí.

Kostel v Poběžovicích

V období komunistického režimu se pak město se stalo sídlem velitelství Pohraniční stráže pro celou domažlickou část Českého lesa, tzv. poběžovické brigády, založené v r. 1951. Pohraniční stráž vybudovala jak známo důmyslnou síť smrtících zátarasů a od civilizace odříznutých pohraničních rot, tzv. „železnou oponu“. Jednalo se o systém 3 drátěných zátarasů, z nichž prostřední byl v letech 1951 - 1965 napájen vysokým napětím. V některých nepřehledných místech bylo použito zaminování. Zátarasy byly doplněny stovkami strážních věží a sítí úzkých silniček a pěšin, po kterých projížděli či procházely ozbrojené hlídky se psy. Útvary Pohraniční stráže měly bezmeznou pravomoc vojenských složek i bezpečnostních orgánů. Velitelství brigády sídlilo v areálu zámku, a to až do r. 1960, kdy bylo přemístěno do Domažlic. Poté v rámci reorganizace Pohraniční stráže vzniklo v Poběžovicích velitelství jednoho ze 3 praporů 9. pohraniční brigády se sídlem v Domažlicích. Velitelství ostatních 2 praporů byla umístěna v Rozvadově a v Nýrsku. Pod velitelství praporu v Poběžovicích spadaly 6.rota v Železné, 7.rota na Pleši (resp. na Václavu), 8.rota v loveckém zámečku Coudenhovů na Dianě, 9.rota v Hraničné (Paadorf), 10.rota v Nemanicích,  11.rota na Čerchově a 12.rota v zámečku skláren Kinských na Bystřici. Velitelé pohraničních rot se stali neomezenými pány v kraji zaniklých vesnic a hlubokých lesů.

Je zřejmé, že civilní život města i jeho obyvatel byl silnou přítomností jedné z nejvýznamnějších represivních složek komunistického režimu významně ovlivněn.  
Po r. 1989 město zahájilo obtížný proces postupné a všestranné revitalizace. V současné době se snaží ve spolupráci s partnerským bavorským městem Schönsee naplňovat vizi stát se regionálním hospodářským a kulturním centrem.

 

Krátké video o městě od RICHTERFXR


Poběžovický zámek z náměstí
Poběžovický zámek z náměstí
Poběžovice na císařských listech z roku 1838
Poběžovice na císařských listech z roku 1838
Kostel v Poběžovicích
Kostel v Poběžovicích
Poběžovice - pohled od koupaliště
Poběžovice - pohled od koupaliště
Poběžovice na rastrové základní mapě
Poběžovice na rastrové základní mapě
Základní škola Poběžovice
Základní škola Poběžovice

Poloha na mapě: 
Javascript is required to view this map.

Drobné památky